Vybrané osobnosti z historie Psychologického ústavu FF MU

Mihajlo Rostohar (30. 7. 1878 - 5. 8. 1966)

Tento první český experimentální psycholog se narodil ve Slovinsku. V letech 1911–12 vybudoval na LF UK ve Fyziologickém ústavu prof. F. Mareše vlastní soukromou experimentálně psychologickou laboratoř, kterou roku 1924 přemístil do Brna. Od r. 1923 působil na FF MU v Brně nejprve jako docent, od r. 1924 jako mimořádný profesor systematické filozofie, posléze od r. 1931 jako první profesor psychologie na FF MU, kde již r. 1926 prosadil zřízení Psychologického ústavu (díky podpore tehdejšího rektora E. Babáka). S přerušením válečných let zde působil do roku 1948; v akademickém roce 1934–35 byl dekanem fakulty. Po svém emeritování působil na FF ještě dva roky jako profesor a zastával rovněž funkci rektora nove zřízené Vysoké školy sociální v Brně. R. 1935 založil časopis Psychologie, který v Brně redigoval (s přerušením válečných let) do r. 1949. Zapojil se do činností Společnosti pro výzkum dítěte, v roce 1926 se stal jejím předsedou. V l. 1950–65 vybudoval Psychologický ústav na FF v Lublani, působil zde jako profesor (1950–1958) a vydal ve slovinštině učebnice základních psychologických disciplín. V r. 1958 byl vyznamenán řádem Za zásluhy o národ I. stupně.

Publikace: Studie z vývojové psychologie I (1928), Psychologické základy počátečního čtení s praktickým návodem ke čtení (1934), Psychologie jako veda o subjektivní skutečnosti (1950) ...

Ferdinand Kratina (1885-1944)

Po studiu němčiny, francouzštiny, filozofie a psychologie na UK působil jako středoškolský profesor. Roku 1926 podal na FF MU disertační práci Problém o podvědomí duševna v soudobé psychologii; od té doby se datuje jeho spolupráce s Psychologickým ústavem. Po studijním pobytu na Psychologickém ústavu v Lipsku (1930–31) se v r. 1933 habilitoval pro obor psychologie na FF MU, kde pak jako docent přednášel. Kromě toho učil na Škole vysokých studií pedagogických a Pedagogické akademii. Byl členem redakčního kruhu Psychologie a přispíval do dalších odborných časopisu. Byl čelným představitelem české celostní a tvarové psychologie, směroval více k syntetickým pracím. Zájmem o problematiku osobnosti rozšířil akční rádius brněnské psychologické školy.

Publikace: Eidetická vloha u mládeže (1930), Studie z tvarové psychologie (1932), Úvod do celostní a tvarové psychologie (1935), Osobnost (1941), Typ a typologie(1942) ...

Vilém Chmelař (1892-1988)

Roku 1970 se stal ředitelem Psychologické laboratoře ČSAV. Zabýval se empirickým výzkumem vývoje a průběhu trvání dob nepřerušené aktivní a akustické pozornosti, na jehož základe P. Osecký odvodil matematické modely procesu spojených s průběhem pozornosti. Založil v Brně psychologickou poradnu, byl vedoucím Katedry psychologie a pedagogiky, v letech 1949-1950 a 1952-1954 děkanem Filozofické fakulty. Soustředil se také na práci utváření kresebných pohybu v raném věku.

Publikace: Aktivní optická pozornost dětí 6-11letých: vývoj jejího trvání (1936)...

Robert Konečný (1906-1981)

Robert Konečný byl jednou z nejvýznamnejš.ch osobností poválečného období a jeden ze zakladatelů psychologie u nás. Vystudoval filozofii, češtinu a němčinu, působil jako středoškolský profesor, vědec, esejista (Živá slova), literární kritik (Listy Sdružení moravských spisovatelů), prozaik (Chudobky) a básník (prvotina Spáč pod plamenem). Další verše napsal v době, kdy byl vězněn kvůli odbojové činnosti v Obrané národa; po válce vyšly jeho sbírky Písně z cely a Má vlast, reflektující dobu okupace. Byl vedoucím katedry psychologie, založil „školu“ klinické psychologie – ovlivnil radu mladých psychologu uměním psychoterapie, etikou práce a organizačním úsilím. Po únoru 1948 se po vynuceném odchodu z Filozofické fakulty stáhl z veřejného života a nadále se věnoval pouze výzkumu v oblasti psychologie. K 90. narozeninám R. Konečného uspořádal Psychologický ústav konferenci, z níž vyšel i sborník. Letos by oslavil 100. narozeniny; při této příležitosti byl vydán výbor pod názvem „Spáč pod plamenem. Básně, kritiky, vyznání“, představující průřez básnickou, esejistickou a kritickou tvorbou.

Publikace: Psychologie v lékařství (1970), Filosofická propedeutika (1946), Starosti s dospíváním (1966)

Ludmila Koláříková (1909-1968)

Za studií latiny, řečtiny a filozofie na FF v Brně pracovala jako pomocná vědecká síla u Mihajlo Rostohara, který́ ji nadchl pro psychologii tak, že jí věnovala veškerý svůj další vědecký zájem. Zabývala se problematikou předškolního veku se zaměřením na prostorové, časové a kauzální relační soudy, vývojem zrakových představ a Aristotelovou psychologií. Po studiích vyučovala na gymnáziu a pracovala ve studentské poradně jako psycholožka. Po válce se stala asistentkou a později docentkou psychologie na FF v Brně. Kromě toho přednášela psychologii i na nove zřízené Vysoké škole sociální v Brně a od roku 1946 vedla Psychologický ústav na FF UP v Olomouci. Po roce 1948 se její společenská pozice postupně zhoršovala, její povahové rysy jí znemožňovaly se údobí 50. let přizpůsobit. V roce 1952 opustila Olomouc, dál učila v Brně, ale v polovině 50. let byla ponížena vyzvou k nové habilitaci; pak došlo k zamítnutí její docentury a v roce 1960 musela z fakulty odejít. Svůj odchod nesla těžce, což se podepsalo i na jejím zdravotním stavu.

Publikace: Psychologie dítěte (1942) ... 

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info